Aquaman ze série The New 52

V září 2011 DC Comics vydali zcela novou sérii komikových knížek s názvem The New 52. Jak už název tak trochu napovídá, jedná se o 52 jednotlivých hrdinů, kteří se dočkali svého rebootu či zcela nové premiéry. Najdete tu například nové příběhy Catwoman, Batmana, ale i třeba trochu oldschoolovějších hrdinů jako je Wonder Woman či Flash. Mezi nové tituly pak patří například fantasy komiks Demon Knights. Každý měsíc jednotlivým příběhům vychází nový díl, tzn. současnosti tak vyšly u většiny z 52 komixů 4 díly.

Komiksy lze koupit online, já mám přímo aplikaci na mobilu (pro android tady) , takže nevím, jak přesně to funguje na stránkách DC Comics, ale pokud si založíte účet přímo u nich, lze to číst online i na internetu, takže nemusíte čekat, než vám přijde nějaký sešítek osobně. Jeden díl starší stojí necelé 2 dolary, nový díl skoro 3 dolary (což je mimochodem o polovinu méně, než u konkurenčního Marvelu).

První komiks, do kterého jsem se z téhle série pustila, byl Aquaman. Jo. Fakt Aquaman. Narazila jsem na něj na internetu, kde ho chválili. Čtete správně. Někdo na internetu chválil komiksy s Aquamanem! První co mě napadlo, bylo jedno obrovský WTF. Naštěstí ale zvědavost převládla nad předsudky (nikdy jsem před tím Aquamana nečetla, ale už jen název toho hrdiny pro mě zaváněl brutálním debilstvím)
Zkusila jsem tak první díl a nastal šok. Je vážně super. Sice jsem trochu plavala v aquanovském universu a některé věci jsem neznala, ale i naprostý nováček se celkem snadno chytí.

Aquaman je nám tu představen jako superhrdina, který ale žije ve světě, kde k němu mají všichni stejný přístup, asi jako já před tím k tomu komiksu. Berou jako jako nablblého joudu, v trapném zlatém overalu, co mluví s rybami.

Přitom Aquaman je borec. O tom žádná. Má cool superhrdinské schopnosti a je ochoten bojovat za lidi. I když se k němu chovají takhle. A to je motiv, který mě neskutečně baví.

Ty 4 vyšlé díly jsou vcelku uzavřené a podle mě stojí za to. Je tam ještě pár motivů, které dělají z Aquamana příjemně plastickou postavu, kterou bych možná i celkem ráda viděla v kině a neurazila se.

Jedinou nevýhodou Aquamana je trochu špatné fázování obrázků. Je sice nakreslený do nejmenších detailů, ale některé scény jsou jednoduše lehce odbyté (respektive navazování jednotlivých políček na sebe, které je až příliš zkratkovité). Komiksy čtu navíc na mobilu a občas mi dělalo potíž orientovat se.

Tak jako tak bych dala tomuhle komiksu slušných 8/10 a vřele doporučuju každému, kdo je podobně jako já trochu znechucený výběrem komiksů, co se dostávají na české stánky.

A vůbec, pusťte se do The New 52! Příště sepíšu krátké povídání o nové Catwoman.

RPG za rovnocennost pohlaví

Jak možná někteří tuší, jsem brutálně závislá na Skyrim. A jedna z věcí, která mě zaujala, je fakt, že právě ve Skyrim si užívám naprostou rovnost pohlaví. A je to boží. Vůbec nikdo ve hře totiž neřeší, že jsem sexy brunetka s rukama jak záchodový pavouk. Nikdo kvůli mému vzhledu a pohlavní absolutně nezpochybňuje, že jsem hrdina, dragonborn, popřípadě, že si zasloužím titul Thane. A to je boží! Stejně tak si vede i většina dalších ženských ve hře. Bojovnice, válečnice, jarlyně, majitelky obchodů – nikdo tady neřeší, co jste zač.

Není to žádné hluboké moudro a mají to stejně téměř všechny RPG, kde si můžete vybrat pohlaví, ať už Mass Effect, Dragon Age nebo třeba Fallout. Přesto si to ve Skyrim tak nějak nejvíc uvědomuju. Možná právě když slova uznání pochází od chlapa, co vypadá jak kulturista na steroidech a o kterém víte, že si prošel nejednou tvrdou bitvou, je to příjemný pocit. Pochybuju, že by se tohle někdy povedlo v reálu, předsudky jsou zkrátka běžná praxe reálnýho života (a není to záležitost jen předsudků ze strany mužských, ženský jsou v tomhle mnohdy mnohonásobně horší), ale na druhou stranu, není právě výhoda videoher zažít to, co v reálu nemůžeme mít?

P.S.: Skyrim má tisíc jiných skvělých vlastností a rozhodně tohle není ten hlavní důvod, proč tohle geniální RPG pařím. Na druhou stranu o těch ostatních si můžete přečíst ve většině recenzí

Špatný hrdina = špatná hra

Tahle rovnice zní pro někoho možná šíleně, ale popravdě pro mě to tak většinou je. Hlavní hrdina mi utváří celkovou atmosféru a protože hry hraju srdcem, je špatný hrdina ve skvělé hře něco jako…asi jako když máte hezkou holku se strašně ohavnou bradavicí někde na obličeji.

Takže tady je žebříček asi těch nejhorších případů, kdy by pravděpoodbně stačilo udělat jen drobnou změnu v castingu a budu tu gamesu milovat.

John Marston - mezi hry, kde mi hlavní hrdina zkazil celý zážitek, je například Red Dead Redemption. John Marston, charakterově celkem v pořádku, ale vzhledově sympatickej člověk asi někde na úrovni potomka zplozenýho Hitlerem a Pol Potem.

Generická postava z Fallout - jak říká můj přítel, Brambora Head Engine ve Fallout 3 a New Vegas je tak strašnej, že bojuju s pocitem přestat hrát pokaždé, co tuhle gamesu spustím. Většinou mi tak trvá třeba hodinu, než si vlastně zvyknu, že hrdina, kterýho jsem si vybudovala už prostě lepší nebude

Garcia Hotspur - Hlavní hrdina ze hry Shadow of the Damned je prostě - no nedávám ho. Vím, že autoři hodně snažili, ale kovbojský boty a křivák na mě působí, jak kdyby si Garcia odskočil z natáčení klipu YMCA

Marcus Fenix - Tenhle chlap z Gears of War vypadá, jak kdyby v dětství prodělal těžkou formu akné. K tomu ty machistický kecy celý tý jeho skupinky a mám tu zaručený recept na nesympatickýho vola. Předpokládám, že to je jeden z důvodů proč mi Gearsy úplně k srdci nepřirostly (to musel změnit až můj přítel, ale to je jiná pohádka)

Cole Phelps - Tenhle maminčin budák je pro mě jedno velký WTF. Nějak nechápu proč do jinak zajímavě provedený hry jako je LA Noire obsadili takovýho joudu. Každopádně většinu zde zmíněných jsem na rozdíl od Phelpse překousla a hru zahrála. Tahle sejrovitá hlava mě ale tak prudila, že jsem LA Noire nakonec opustila asi hned po první hodině.

Adam Jensen - Deus Ex 3 jsem zatím ještě nehrála, takže nezbývá než soudit z videí a artworků, ale ačkoliv je tahle postava dělaná podle Jonathana Jacques-Belletete, kterej v posledním žebříčku dopadl víc než dobře, Adam má tak nějak strašně ostrý rysy. Vypadá neobyčejně záporácky. Ta špičatá brada, ostrej nos a propadlý tváře - ideální hajzl do nějakýho anime. Ještě se ráda nechám přesvědčit, že se to povedlo dohnat aspoň geniálním charakterem, ale mám trochu bobany.

Syrupent - Tenhle had z Viva Pinata je pěknej sráč. Sežral mý oblíbený zviřátka a jedinej způsob, jak ho vyhnat, bylo toho chudáka zabít. LOPATOU. Fakt nevim, na co tvůrci mysleli, ale tahle dětská hra na mě  byla prostě moc drsná!

Kdo je nejvíc sexy chlap v herní branži?

Mám ráda Formuli 1. Baví mě, přestože auta jsou mi celkem ukradený. Může za to poněkud blondýnkovský fakt, že fandím těm jezdcům. Podle vzhledu.

Dlouhodobě je tak můj oblíbenec Jenson Button (jsem na ty zarostlý, no).

A tak (částečně i po návštěvě E3) jsem uvažovala, kdo je vlastně nejhezčí chlápek z herní branže. Hlavou mi to šrotuje už delší dobu, protože, upřímně, většina z nich je prostě dost divná. Na druhou stranu doba pokročila a děsivý 80. a 90. léta s páskem vytaženám vysoko nad pupík jsou snad už za námi, takže nějakej pohlednej chlap by tu mohl být.

Takže tady je můj žebříček top ten (ženy vynechány, to třeba jindy). Jo, je to vlastně velmi ošklivá objektivizace, ale sakra, u ženskejch je tohle pořád, takže unleash the fury!


Cliff Bleszinski (Epic games - Gears of War...)

+ má charisma a je vtipnej, má Lambo (no a co! to se taky počítá), má zarostlý strniště a modrý oči (to je vždycky plus, protože naše děti by měly modrý oči… Ach!)

- je prťavej, je zasnoubenej, má otřesnej vkus v oblíkání – něco jako když se spojí italský gigolo a Mgr. Radovan Kaluža, má obličej fracka, takže bych měla tendence dát mu facku pokaždý, kdybych ho viděla

= CliffyB by byl super kámoš, ale dál než na první metu by se nedostal

Todd Howard (The Elder Scrolls, Fallout 3...)

+ modrý oči, chytrej pohled, je ušatej, jak já, takže bych se před ním nestyděla za svý plachťáky

- je vysokej asi jako zahradní trpaslík. Navíc je takovej celej drobounkej. U těhle typů mám chuť si je přitisknout na prsa a hladit po hlavě. Ňuňu.

= Todd je takovej ten mladší brácha, u kterýho bych měla pocit, že se o něj pořád musím starat.

Ken Levine (BioShock, System Shock...)

+ nosí vousy, slušně se oblíká (v porovnání s Cliffym), působí jako citlivej člověk a to se holkám líbí, víte ;)

- já nevím, ale něco je na něm strašně špatně v obličeji, mám pocit, že jeho máma musela mít těžkej porod a prostě mu moc zmáčkla hlavu, trochu mi připomíná vetřelce…

= hele, když vám kluk připomíná vetřelce… moc šancí nemá

John Romero (id Software - Quake, Doom...)

+ obličej není mutantní a je symetrický, je v něm něco exotického

- ty vlasy, kdyby se držel krátkýho účesu a nenosil ten strašněj dlouhej hároš, je top

= jsem divná, vím to, líbi se mi ;)

Casey Hudson (Mass Effect, KOTOR...)

+ dobře se oblíká, očividně o sebe pečuje, je urostlej

- má úzký oči, který dělaj takovej ten pohled tak trochu namyšlenýho zmrdečka

= nějak nevím, je objektivně hezkej, ale na rande by mě musel přesvědčit, že je milej sympaťák, co se nezajímá jen o sebe

Éric Chahi (Another World, From Dust...)

+ …nooooo…. aspoň vypadá, že bude hodnej, když už…

- doháje, co to je s těma designeráma, že většina z nich mi sahá sotva do pasu?

= je v jednom pytli s Toddem, i když Eric to ještě víc podtrhuje svojí nesrozumitelnou angličtinou (...I 'ave to show you ze new level)

Jason Jones (Halo)

+ není schour, oblíká se normálně (prostě obyčejný trička a džíny, nestárnoucí nerd klasika), není v obličeji deformovanej (nebo aspoň ne úplně)

- když byl mladej, vypadal líp - rozhodně nestárne do krásy, není tak slavnej, jako jiní kolegové tady :)

= no, jako dobrý… Ale… no… záleželo by !

David Perry (Earthworm Jim, MDK...)

+ sympatickej, trochu Itálie v genech, sice starší (fotka není nejnovější), ale pořád pohlednej

- ve výsledku mě nic moc nenapadá.. snad jen, že už je deset let ženatej, ale zas to ukazuje, že umí bejt věrnej - aha!

= milej, sympatickej, sice ne někdo, koho bych dala na první místo v soutěži modelů, ale z výběru rozhodně vede

Jonathan Jacques-Belletete (Deus Ex 3)

+ stará se o sebe, hezky se oblíká, vyzná se v módě, je milej a sympatickej, má dobrou výšku…

- je na 99% gay

= a mohli bychom být aspoň kamarádi?!

Scott Miller (Wolfeinstein, Prey...)

+ jsem zoufalá a beru už kohokoliv, kdo nevypadá jak rozmačknutý rajče


- má takový ty světlý vodnatý oči, co mívají záporáci ve filmech

= Ve výběru podivných individuí ze světa herní branže jako je Gabe Newell, David Jaffe nebo takový John Hare je vlastně ještě dobrý. Ale zázrak to není.

Výsledek? Nejlíp v herní branži vypadá gay, ital a moje úchylka. Ajaj. To není moc dobrej výsledek, ale myslím, že můžu být ráda, že jsem dala dohromady aspoň těch 10.
Kdo přijde nejvíc sexy vám? Na koho jsem zapomněla? Nesouhlasíte s někým, kdo tady je (já taky ne! ale sakra! má jich být 10!)? Pište!

Jinak příště (někdy v daleké budoucnosti) si dáme speciál – top ten nejošklivějších lidí z herní branže. Myslím, že to bude větší zábava ;)

Jsem ten nejhorší blogger na světě.

Vím to a všem, co sledují můj blog se strašně omlouvám. Nějak se mi nedaří dávat sem příspěvky tak často, jak bych chtěla. Asi za to může skutečnost, že i když se několik let v podstatě psaním živím, není to pro mě jednoduchá práce a vlastně mě psaní tak trochu se*e. Když to má nějak vypadat, mělo by se nad tím trávit určitý množství času (a to se většinou netráví).

Navíc si nemyslím, že moje názory jsou bůhví jak světoborný. A za třetí, když mám nutkání něco říct, 140 znaků na Twitteru celkem postačí.

Upřímně se ale pokusím s tím něco udělat. Opravdu chci. Přemýšlela jsem teď rozjet možná spíš videoblogy (především díky velké podpoře blogů z E3), ale mám trochu obavy, že bez Tukana to nebude ono (a mimo natáčení se skoro nescházíme, páč máme každý hromadu jiné práce).

Navíc – (i když to zní divně, když moderuju v TV), ale vlastně se na videích docela nesnáším. Změní to hlas, člověk vypadá divně a vést monology, jen tak o něčem spatra... no, nevím, zkusím si udělat nějakej testovací a pak se rozhodnu, podle toho, jak moc retardovaný mi to přijde.

Slibuju, že se pokusím udělat tenhle blog zajímavější. Teď mám po škole a relativně jsem dohnala i všechny ty resty, co jsem si během státnic a E3 natropila. Jenom musíte být trpěliví :)

P.S.: Nevím moc, ani jakým směrem tenhle blog vést. Chtěla bych, aby to udrželo aspoň relativní odbornou linku a čtenářům to přinášelo aspoň trochu zajímavé informace. Na druhou stranu, nevím, jestli je to právě, co chcete (a jestli je to i v mých silách). Možná byste víc ocenili nějaké stalkerovací články typu: Gheee! Podívejte se! Tady je můj kocour na chalupě! No, řekněte si sami, co byste raději! Nakonec tenhle blog je pro vás.

Neskutečný zážitek z E3

Možná je budete znát. Dělají naprosto fantastický kostýmy z Mass Effectu a tady mají Youtube channel . Já se nad nimi rozplývala asi před půl rokem, kdy jsem viděla snad nejlepší Shepardku a Garruse v rámci fan kostýmů na videích z Comic Conu. 

Trvalo to jen pár měsíců a několik tisíc kilometrů, abych na ně naprostou náhodou natrefila na E3. Musím se přiznat, že tahle neskutečně milá skupinka mi udělala větší radost než Steven Spielberg, co kolem mě dneska prošel asi jen půl metru daleko. 

Jsou to fanoušci a na E3 jsou jako obyčejní návštěvníci. A to, že jsem z malé zemičky jménem Česko a znám jejich výtečnou fan práci je prostě neskutečná věc. Miluju internet! 

Povinnosti a E3

Jak už možná někteří vědí, právě teď jsem v LA na E3. Bohužel povinnosti informovat se na mě valí ze všech stran a pro osobní postřehy není snad téměř čas. Takže pokud vás zajímají moje zážitky, mrkněte na blog Score, který najdete tady: http://scorecz.posterous.com/

Moje příspěvky jsou pak o dni konferencí tady: http://scorecz.posterous.com/o-nich-po-nich
a hned po příjezdu pár postřehů tady: http://scorecz.posterous.com/55930045

Tenhle příspěvek budu aktualizovat, jak se budou objevovat další zprávy, co napíšu jinam.

Moc se omlouvám čtenářům, že nepřínáším nějaký vlastní originální obsah jen pro tenhle blog, ale bohužel vůbec nestihám. Počítám, že něco sepíšu, hned jak se vrátím. No, nebo o něco později, páč mám hned po návratu státnice :)

BTW jsou tu sexy booth boys :D

Blonde versus Brunette

Takhle koukám na obrázek, jak se mucká Chell s Alyx a napadne mě místo latentně lesbických myšlenek, že ve hrách je vlastně docela dost brunetek. A protože mi to nedalo (a protože bych se měla místo toho správně učit), sedla jsem si a udělala tabulku blond/ tmavé vlasy.

Pak jsem si vzala seznam videoherních charakterů ze stránky giantbomb.com a začala jsem tabulku vyplňovat. V tabulce nejsou samozřejmě všechny hrdinky, jen zlomek (vybírala jsem především podle her, aby tu byly zastoupeny ty nejznámější, ale jak říkám určitě jich hodně, opravdu HODNĚ chybí), ale i tak je výsledek zajímavý:  28 blondýnek na 64 brunetek.

Jako blondýnce mi to samozřejmě leží na srdci. What the FUCK! Co je sakra špatně na světlých vlasech (btw bílou jsem brala jako blond, jinak by to bylo ještě horší).

Je to zajímavý i v porovnání s článkem Shame and glory: a sociology of hair (který jsem byla nucena číst z důvodu své bakalářské práce). Tady autor uvádí, že v populaci je 10x více blondýnek. Je to mimo jiné dáno tím, že blond je ženská barva, zatímco tmavá a černá spíš maskulinní. Blond je také barva, která znamená spíš zábavu, černá naopak moc. Teda prý (ten článek je starý jak já, takže...). 

Každopádně jsem se na tohle zeptala jednoho art directora (jak ho znám, tak by mu určitě neudělalo radost, kdybych citovala jeho jméno, viď Michale :)) Ale je to člověk, co dělá v herním průmyslu a hry vyrábí.

„Já bych řekl, že typologie klasické hrdinky se stále pohybuje někde na úrovni Lary Croft, svobodná (drsná) žena, která jde pevně za svým cílem. Blond vlasy se dávají spíš hrdinkám, kde je potřeba zvýraznit nějakou jemnost a zranitelnost.“

Yep. To zní rozumně.

Mimochodem například Miranda Lawson z Mass Effect 2 je podle herečky Yvonne Strahovski, která je v reálu blond. Autoři pak prohlásili, že blond charakter jim nepřišel dostatečně femme fatale a nehodil se k jeji uniformě, a tak její 3D podobu obarvili.

Co si myslíte vy? Dodává tmavá barva vlasů hrdinkám větší badassovitost? Vnímáte blond jako naivní, nebo jen autoři her nechtějí vystoupit ze zažitých kolejí? A co vůbec zrzky (které ve vybraném vzorku dopadly nejhůř  - se zastoupením jen 10 kusů)?

Orel Deváté legie - o filmu

Orel deváté legie je film natočený podle knihy pro mládež z roku 1954 od Rosemary Sutcliffové. K tomu si dovolím malou odbočku – knížka vyšla i u nás (obálka standardně stejně jako filmový přebal) a najdete ji v knihkupectví vedle těch teens knih o upírech. Knížku jsem nečetla, ale koukala jsem na příběh Rosemary Sutcliffové a docela mě zaujal.

Jako malá trpěla juvenilní idiopatickou artritidou, což způsobilo, že po zbytek života využívala kolečkové křeslo. Vzhledem ke zdravotním potížím byla jako dítě často sama a měla problémy se školní docházkou – což je údajně oblíbený společný prvek většiny dětských autorů.
Nikdy se nevdala, žila jen s dvěma čivavami a silně věřila v reinkarnaci (věřila tak, že ji přitahují minulé doby, protože se v nich dříve sama ocitla).

-- KONEC VSUVKY --

Příběh filmového Orla je o římském vojákovi jménem Marcus Aquila (Channing Tatum), jehož otec se ztratil spolu s 5000 vojáky na severu Británie. Spolu s nimi se ztratila i vojenská standarta v podobě bronzového orla. Marcus Aquila se tak rozhodne se vrátit do Británie, najít orla a vrátit rodinnému jménu čest, s čímž mu pomáhá jeden Brit, kterého hraje ten samý kluk, co hrál Billyho Elliota.

Musím se přiznat, že po filmu mám ještě větší chuť si přečíst originál, protože tuším, že USA produkce tenhle děj určitě pěkně zprasila. Celkově je všechno OK, jenom mi pár věcí úplně nesedí (např.docela vysoká brutalita filmu) a především mi zásadně chybí motivace „Billy Elliota“ aka Ezci. Doteď nechápu, proč dělal, to co dělal.

Na druhou stranu Jamie Bell si Devátou legii ukradl naprosto pro sebe. Přiznejme si, že i když je Channing Tatum sexy, je to hrozně špatnej herec. Nerada to přiznávám, ale je to tak. Jeho postava je naprosto plochá. Dělá z Marcuse Aquili testosteronem zaplavenýho blba a s každou minutou filmu se to pořád horší. Nemluvě o tý býčí šíji, co mu od tanečních filmů narostla a jen utvrzuje pocit, že Marcus je totální bezmyšlenkovitý berserk. Naproti tomu Jamie Bell toho ve filmu sice moc nenamluví, ale i s tím málem si dokáže skvěle poradit (a to i bez toho, aniž bychom vlastně věděli, proč se s tím namakaným dobytkem skamarádí)

Každopádně obecně mi ve filmu chyběl takový ten „bro“ prvek mezi těma dvěma. Chápu, že film byl o hledání cesty k sobě (dva nepřátelé, co spolu musí spolupracovat…), ale přeci to nemuselo být roztažené na celý film. Anebo se Orel aspoň nemusel brát tak vážně a špičování mezi těma dvěma mohlo probíhat i v době, kdy se zrovna v lásce neměli.

Tak jako tak je to dobrý film. Takových čistých poctivých 70%, co se za to nemusí stydět. Má správnou špinavou atmosféru, neuvěřitelné záběry na krajinu a fajn skotsko/irský soundtrack (prostě dudy a nějaký ty chóry). Děj místy hapruje a skouzává k takové té sladkobolné patetičnosti, ale plácat přes čelo a křičet: „co to sakra…!“ nejspíš nebudete.  Navíc všechno rychle uteče. Takže hybaj do kina, v moc sálech to nedávají, tak dokud je ještě čas.

Portal 2

Rychlá „recenze“, než se mi její psaní omrzí díky ABC (s malou odbočkou ke Zdrojovému kódu).

Recenze jsou fajn věc, ale mají jednu zásadní nevýhodu – když je hodnocení brutálně vysoké, čekáme, že pak dopadneme nějak takhle
Tohle se mi stalo u filmu Zdrojový kód, který je super, ale popravdě po těch nadšených reakcích jsem na konci skončila spíš takhle... A samozřejmě se mi to stalo i u Portal 2.
Nebo jak se to vezme, hodnocení dávám taky vysoké, ale to absolutní si podle mě nezaslouží. Především pak za to může pasáž cca v polovině hry, kdy se prostředí změní do stylu 50. let. Nechci spoilerovat, takže raději žádné bližší komentáře k tomu.
Snad jen, že princip se v ten moment změní z logických hříček na frustrující hledání, kam vlastně šoupnout portál. To všechno umocněné ne kdovíjak okouzlující atmosférou (především proto, že art deco a humor 50. let známe z BioShocka a Fallouta) a rádoby vtipnými audio nahrávkami, které mi v tomhle konkrétním případě přišly, že zkrátka nefungují (jízlivá GLaDOS je zkrátka bezkonkurenční).

Naštěstí pasáž netrvá nijak zásadně dlouho a poslední testovací místnosti vám vytlačí z mozku i veškeré vzpomínky na otravné, bezcílné a poměrně neakční bloumání historií Aperture Laboratories.
Portal 2 nám (s mým klukem) zabralo asi 10 hodin. Kooperativní multiplayer na nás ještě čeká a musím se přiznat, že se na něj neuvěřitelně těším. 
Co se týče hlavního příběhu, přiznám se, že jsem ho asi úplně nepobrala. Jasně, to základní (kdo umře, kdo přežije…) tam není asi moc co vysvětlovat, ale všechno kolem… mi trochu uniká. Což nemusí být ani tak chyba hry. Jen bych skoro řekla, že ve Valve mají snahu dělat z téhle hry něco víc, než je – tedy vlastně parádní, skvěle vypadající a promakaná logická hříčka. Ale nevadí, aspoň mají nerdi o čem mluvit na fórech, že jo.
Každopádně když jsem včera večer usínala a před očima se mi honily všelijaké modré tunely a oranžové bubliny, tak jsem si v duchu říkala, že takových 90% je pro tuhle hru akorát. Je skvělá, skvěle se hraje, ale pořád jí do bezkonkurenční srdcovky s plným hodnocením (které jinde běžně dostává) něco chybí.
Takže berte tuhle recenzi s rezervou, pro vaše dobro si říkejte, že Portal 2 stojí za naprostý XXX, nečekejte moc, a pak se budete u Portal 2 cítit asi nějak takhle.

Návštěva v 2K Czech - fotky

Tyhle fotky se měly původně objevit v ABC na webu, jelikož jsem ale lenivá (nebo spíš sedím jedním zadkem na víc židlích), nakonec se tak nestalo. Já ale neměla to srdce je smazat. Pořád jsem si říkala, že je někdy v budoucnu na něco použiju.

 ODKAZ NA ZBYTEK FOTEK NALEZNETE ZDE

Nakonec dát to sem na blog není úplně špatný nápad. A rozhodně je lepší se s nimi podělit, než si schovávat na disku. Tohle je tedy tým, který dělal na Mafia 2 (resp. jeho brněnská část, neb nezapomínejme, že 2K Czech mají i své studio v Praze, které na téhle hře má rozhodně svůj podíl).
Chtěla jsem to také doplnit nějakým duchaplným komentářem, ale je to víc než půlrok, co jsem tam byla, takže... 

Vědecká práce na téma pařani

S textem Pařani a gamesy (Pokus o charakteristiku diskurzu počítačových her) jsem se setkala, když jsem ještě svýho času studovala na LA Josefa Škvoreckého (což je mimochodem podstatně kvalitnější škola, než UK, na který se trápím teď).

TEXT: Pařani a gamesy (Pokus o charakteristiku diskurzu počítačových her) NALEZNETE ZDE! 

Každopádně jedná se o jazykovědnou analýzu diskurzu „pařanů“ (tedy paní Hoffmannová si přečetla několik článků o hrách a zaznamenala, jaký jazykový specialitky tam novináři, popřípadě sami hráči, používají a jakým způsobem)

Ten text je pro člověka, který čte (nebo píše) články o hrách zajímavý hned v několika rovinách.

Za prvé je zábavný sledovat vědeckej rozbor jednotlivých výrazů, nad kterýma se běžný hráč pořádně nezamyslí a zvesela sází jeden za druhým.

Stejně tak je vidět, že paní Hoffmanová místy nešťastně plavala díky neznalosti tématu. A není se ani čemu divit! Z většiny recenzí (a to platí dodnes) se člověk neznalý her dozví asi to samý, co slepec z pantomimickýho představení.

Na druhou stranu ten pohled někoho nezasvěcenýho často dává zrcadlo hodný zamyšlení (například v momentě, kdy si autorka klade otázku, proč hráči tak bazírují na celkové realističnosti).

Text je taky zajímavej tím, že je z roku 1998. Přeci jen nám od té doby docela pokročil čas, a sledovat, jaký výrazy se zachovaly a jaký definitivně vymřely, stojí za to. Myslím, že třeba kolovou strategii jsem hodně dlouho neviděla. Stejně jako výrazy apgrejdovat, apgrejdnout, skroling nebo čítový mód.

Každopádně pokud si říkáte právem nerd, myslím, že tenhle text by vám neměl uniknout. Nevím, jestli existuje něco podobnýho s aktuálnější verzí, popřípadě od někoho, kdo alespoň trošičku ví, o čem je řeč. Věřím, že by to rozhodně stálo za to.

Jinak ještě mikrohistorka k té práci… když jsem na škole prezentovala ten článek, můj spolužák tehdy prohlásil, že nechápe, jak se někdo starší 15 let může hrám ještě věnovat. Namyšlenej hipsterskej pozér! Vsadím se, že teď paří Angry Birds na svým vymazleným iPhonu 4, až se mu ty jeho brýle s tlustou obroučkou zapocujou!

Drakan: Order of the Flame

Tahle hra pro mě znamená velkej kus dětství. Nevím přesně kolik mi tehdy bylo, ale vyšla v roce 1999, takže cca těch 12 let by nejspíš sedělo.
Drakan je hra, kde je žena jako hlavní hrdinka a drak. Vlastně už jen tohle z toho pro mě dělalo naprosto bezkonkurenční pecku. Jenže když si k tomu člověk sednul a pustil, zjistil, že je to navíc hra se skvělou atmosférou, zábavnou hratelností, co neomrzí, a fantastickým soundtrackem. Především pak například takový The Order of the Flame jsem si pamatovala do dneška. Stejně jako ten skvělý pocit letět drakovi na zádech a sestřelovat všechny hajzly v okolí.

Ani nevím, jak jsem si na ni vzpomněla, každopádně jsem si musela zagooglit a vrátit si vzpomínky. Mimochodem – nedělejte to! Není to vůbec dobrý! Člověk si pamatuje krásný textury, dokonalý modely a rozsáhlé, bohaté prostředí. Jenže pak na něj vybafne tohle:

...a vy si bolestně uvědomíte, jak strašně plesnivá ta hra vlastně je. Na druhou stranu, stačilo pár záběrů gameplay a pocit nostalgie mě naprosto převálcoval.

BTW díky Jirkovi Škrampalovi jsem se dozvěděla, že vyšel i druhý díl na PS2. Z nějakýho záhadnýho důvodu mě naprosto minul (nejspíš, že byl PS2 exclusive a my doma PS2 neměli…že jo…) Každopádně dle IGN i Gamespotu mizerné hodnocení nemá.

Podle prvního zběžného ohledání si ale podobnou hru budu muset nejspíš nechat dovést ze zahraničí. Třeba na takovém Aukru mi totiž vyhledávač místo Drakana nabízí Dragon Age II. Ha! Záludný!

Srdcová záležitost

EDIT (29. 12. 2012): Protože se často ptáte, co ráda hraju a pro mě je podstatně jednodušší poslat odkaz, než vypisovat seznam, docela často tenhle článek využívám. Ale co jsem koukala, čas se posunul, objevily se nové hry a on se tak pomalu stává neaktuální (resp. neúplný). Takže tu přihodím další hry, co se časem objevily a na co jsem si vzpomněla - tzn. nelekněte se, že se to tu změnilo.

Tady je můj žebříček těch nejoblíbenějších her. Pořadí není nijak důležité, snad jen ta první hra, protože i po těch letech mě baví. Navíc má fantastický příběh (kterému ten filmový nesahá ani po kotníky) a je to první hra, u kterého jsem na konci bulela jak malá holka (možná z části i proto, že jsem tou dobou malá holka byla).

EDIT 2: obecně mě baví hry založené především na příběhu (ne vždycky je to ale nutné, stačí aby hra uměla nabídnout perfektní atmosféru a dobrý sidequesty a jsem šťastná - příklad Skyrim, Fallout 3 nebo Assassini). Nemám ráda FPS a především nemám ráda FPS z military prostředí (jo, takže všechny ty COD a Battlefieldy... Fnjuk, to je smutek, co?).

Prince of Persia: Sand of Time
Zaklínač 2
Spec Ops: The Line
Dishonored
Skyrim
Oblivion
Hitman

Mass Effect (celá série)

(c) TV PRIMA

Dead Rising (celá série)

Dead Space (celá série)

Uncharted (celá série)

Assassin’s Creed II, Brotherhood,
Assassin’s Creed III (ano, ty vynechané díly jsou naschvál)

Fallout 3

Burnout Takedown, Dominator, Ravenge

Silent Hill II, The Room, Origins

Loco Roco

Heroes of Might and Magic II, III

Golden Axe

Sonic

Zelda Ocarina of Time, Wind Waker

God of War I a III

Mario Karts

Metroid Prime

Soul Calibur II (za Ivy :D)

Resident Evil 4 (Wii), 5 (Xbox)

Gears of War 2 a 3

Shadow of the Colossus

Star Wars: The Force Unleashed

Enslaved 

A určitě mnoho dalších, na které jsem si teď ale nevzpomněla (což ale neznamená, že bych je měla míň ráda, že jo. Jen mám děravou hlavu)