"Pokud máte na kočky alergii a staré Nintendo je vám ukradené, nejste nerd a ani nemáte právo si tak říkat. Ať už jsou vaše zájmy, jaké chtějí. Z mého pohledu to pak mají ještě horší ženy, protože pokud nespadají do jasných kriterií a ještě jsou nedej bože hezké, jsou automaticky považované za attention whores, což je vlastně ten největší hřích, jakého se můžete na internetu dopustit."
"Mě na tom udivuje několik věcí. Za prvé: kdo se sakra tímhle chlubí?! Kdo opravdu chce být nerd podle těchto měřítek a ještě na to být hrdý? A to opravdu nestačí být členy jedné subkultury, když máme společné zájmy?"
"Zajímavý názor na situaci ohledně nerdství má Kanaďan Neil LaChapelle. Ten udělal průzkum mezi různými subkulturními scénami a odhalil, že každá taková skupina má typický životní cyklus. Nejprve se začnou sházet lidé s podobnými zájmy, postupně se začnou vymezovat určitými společnými znaky, tím jak sdílejí svou identitu. Nakonec se začnou sházet na určitém místě, během určité události. Jakmile se tato subkultura usadí, začne být více veřejná a více se projevovat. Což nakonec zapříčiní, že přirůstají další noví členové. A právě v ten moment se původní příslušníci chtějí vymezit vůči zbytku a vzniká potřeba vytvoření nových pravidel v samotné subkultuře."
"Zní vám to povědomě? Aby taky ne. Tohle totiž sedí jak na nerdy, tak na pankáče, anarchisty nebo třeba fanoušky Pána prstenů. Dneska prostě nestačí být hráč. Dneska musíte být hardcore hráč, abyste si tak mohli veřejně říkat. A je to přitom nutné? Nestačí si prostě jen užívat, co máme rádi a společně se o tom bavit? Z herní subkultury se pomalu, ale jistě stává kultura mainstreamová a my bychom to měli vítat s otevřenou náručí. Změna se blíží. Zvykejte si."
