Jako malá jsem chodila do hudebního sboru Rolnička a jednou jsem si zazpívala v Rudolfínu. Tím ale veškerá moje hudební kariéra a nejspíš i veškerý sluch šel do kopru.
Dobrovolně se hned na úvod tedy přiznám, že hudbu pouze konzumuju. Nejsem zásadní fanoušek nikoho a ničeho. Tak to je. Ale aspoň neposlouchám Nikelodeon.. Eh, teda pardon, Nickelback
Je asi minimum žánrů, ke kterým bych měla odpor. Vždycky se totiž najde někdo, co mi to dokáže přiblížit. Ať už se jedná o country, nebo třeba dechovku. Je ale fakt, že obecně velmi zásadně bojuju s metalem. Nějak mi k srdci nepřirostl. Sorry, vím, že spousta lidí od her jsou zarytí metloši, ale – prostě mi to nic neříká v 90% případů.
Jinak nějaká malá ukázka z mýho playlistu – takový evergreeny, co mě nikdy nezklamou (btw u všech jsou odkazy na youtube - doufám, že oceníte to úsilí a poslechnete si to! ) :
- NIN (Closer, Only, The day the whole world went away, Just Like You Imagined, Fragile, Meet your master , Capital G – zkrátka ty kousky od Trenta, co maj melodii a nezněj jen jako punkový výstříky uhrovatýho puberťáka – s čímž by samozřejmě můj chlapec nesouhlasil. Jo, pořád na tomhle pracujeme ;) )
- Roisin Murphy (celý album Overpowered)
- Gorillaz (baaah, kdo nemá rád Gorillaz!)
- UNKLE (např. album War Stories je úžasný od začátku do konce)
- Moby (tak jako to je prostě plešatej génius, asi tímhle výběrem nikoho neohromím. Prostě asi jako Gorillaz - kdo sakra nemá rád Mobyho?!)
- MGMT (album Oracular Spectacular – kašlu na vtipy o hipsterech, ty jejich songy mě dojímaj)
- Glitch Mob (ahhhh… Glitch Mob… to je prostě – nemám slov. Jsou úžasný)
- popová scéna 90. let (Nirvana, Madonna, Pearl Jam, Soundgarden, Vanilla Ice, Radiohead, Oasis, Lenny Kravitz, Alanis Morissette, U2.. no, však víte, co hráli za boží pecky v devadesátkách)
- Depeche Mode (klasika i do dneška, btw Playing the Angel mi přišlo super)
- soundtracky (ke hrám, filmům, všeho druhu – instrumentální i hudební výběry, prostě taková věc, co nezklame)
- jak říká Ricky Gervais – válka ve Vietnamu měla nejlepší soundtrack a já souhlasím: Rolling Stones, Buffalo Springfield, Doors, Hendrix. Zkrátka Better run through the jungle. Better run throooough the jungle.)
- Sigur Ros (tak někdy je člověk tak masochistickej, že si prostě rád dobrovolně vyvolá těžkou depresi)
No a pak spousta dalšího, na který si momentálně nevybavuju, neb je nemám po ruce. Takhle mě napadají třeba ještě Bjork, Bob Marley, Coco Rosie, Daftpunk nebo třeba Justice.
Taky je pravda, že dost často se mi ale líbí jen jeden song, a když si poslechnu zbytek produkce, většinou nastoupí zklamání. Takovej už je hold život. Teda aspoň můj život. A ten je super. Heh, nechci se vytahovat, ale jo. No nic, mějte se!
