Návrat do Silent Hill 3D

*obsahuje drobné spoilery, ale je to stejně sra*ka, tak by vás to nemuselo mrzet*

První Silent Hill je jedním z mých nejoblíbenějších filmů podle hry. Vlastně, když se nad tím zamyslím, tak asi úplně nejoblíbenější. Má perfektní atmosféru a sám osobě pro mě funguje jako kvalitní snímek. Není totiž nejhoršího zla, než když se tvůrci snaží zavděčit fanouškům na úkor filmového vyprávění. Ale k tomu se dostaneme později.

Zkrátka první Silent Hill má dobrou atmosféru. I když to možná není ten nejstrašidelnější horor a fanoušci slasherů se tu nebudou kochat nechutnými způsoby smrtí, perfektně to dokázalo vystihnout, co je skvělé na celé sérii Silent Hill (uznávám, že konec je trochu zbrklý a má to svoje rezervy, ale když se to vezme kolem a kolem, já byla spokojená a s chutí jsem ten film absolvovala několikrát).

Když oznámili dvojku, tak mi to udělalo ohromnou radost. Jenže to jsem nevnímala varovné signály typu Sean Bean hraje Christophera a Harryho zároveň, rozpočet je o 30 milionů menší, režíruje to jiný režisér a celé to bude ve 3D.

Dlouhý úvod, pardon. Takže zkráceně - Návrat do Silent Hill je srágora. Strašná. A bohužel tak nějak vůbec ne zábavná, jako třeba Resident Evil. Jedním z důvodů je i to, že se autoři rozhodli divákovi všechno vysvětlit. Co naplat, že to nedává smysl. Zkrátka tým scénáristů chtěl, aby to puzzle do sebe krásně zapadlo, a tak vzali kladivo a tři čtvrtě hodiny nám buší do hlavy neskutečné nesmysly.

Aby například Sean Bean mohl hrát Harryho (tedy očividné pomrknutí na první Silent Hill) a jeho dcera se jmenovala Heather (jako hrdinka Silent Hill 3), tak si prosím pěkně mění jména. Uuu! Podobných slátanin je celý film plný a než se dostaneme do samotného Silent Hillu, kde se konečně začnou dít nějaké ty ošklivé věci, uběhne dobrá polovina filmu nudného kecání a vysvětlování. Neustále se vracíme někomu do vzpomínek, dialogy jsou naprosto absurdní („Přemýšlel jsi, jaký je rozdíl mezi realitou a snem?“) a hrdinové se chovají do jedonoho jako kreténi. Jedinou výhodu vidím v tom, že opravdu není třeba vidět předchozí film.

Druhá půlka filmu je pak v podstatě temný Silent Hill. Heather utíká a potkává různá monsters. Tedy… různá… Narazí tady na pavouka složeného z oděvních manekýn (možno vidět v traileru), klasické sestřičky (možno vidět v traileru), a Pyramid Heada (možno vidět v traileru). Pyramid Head je asi nejlevnější na výrobu, takže se dočkáme opravdu hodně.

*Bacha, trochu větší spoiler*
Obecně, to že byl film laciný, je třeba vidět i na scéně, kde se Heather dostane do jakéhosi vězení. Všude kolem jsou lidi v celách (vypadají normálně, žádné zohavené japonské příšery), všichni natahují ruce a chtějí Heather lapit. Načež se objeví Pyramid Head a začne všem ty ruce usekávat. Za prvé ta scéna je laciná. Kdyby tam byly třeba jenom samotné ruce, co jsou vystrčené ze zdi, bez těl, byl by to mnohem víc Silent Hill než nějaká špinavá, ale vcelku obyčejná věznice. Za druhé – ty lidi vypadají normálně (před tím se dozvíme, že normální smrtelník se prostě do Silent Hillu dostat může), tak proč ty pracky nedaj pryč, když jde kolem Pyramid Head? A proč je nedaj pryč, když usekne všechny vystrčený ruce v cele vedle? No nic, jen malá odbočka.
*Konec případného spoileru *

Zkrátka z atmosféry prvního dílu, který perfektně balancoval mezi strašidelnými japonskými výjevy a klidnými momenty popelavého Silent Hillu, je všechno pryč. Scény, co jsou nám ukázané, nejsou nijak zásadně znepokojující, výtvarné nebo originální. Například manekýnový pavouk je dobrý nápad, ale najednou „otevře držku“ a my vidíme něco na způsob Sarlacca ze Star Wars (prostě taková ta ozubená, velmi organická tlama). Je to jak rána pěstí. V ten moment to prostě ztratí tu správnou příchuť silenthillovského univerza. Zní to jako zbytečné hnidopišství, ale přesně tohle Silent Hill vymezuje oproti jiným duchařinám a vyvražďovačkám.

Ještě poslední věc, do které si kopnu. Na začátku jsem psala, že není nic horšího, než se snažit zavděčit se fanouškům. A přesně to Silent Hill dělá. A neskutečně špatně. Jsou tu takové absurdní narážky. Kromě jmen hlavních hrdinů se například Heather objevují ve snech králíčci z trojky (bez soudného smyslu, prostě jen protože to bylo v Silent Hill 3), stejně tak se na konci filmu objeví hlavní hrdina ze Silent Hill: Origins. Největší pakárna je pak naprosto poslední scéna filmu. Do města Silent Hill totiž přijede policejní eskorta trestaných vězňů. Jen proto, aby autoři mrkli na hráče, co pařili poslední díl. Vůbec to nedává smysl. Zkrátka jako asi celý film.

Druhý Silent Hill je prostě laciná blbost, která neskutečně zklamala. Možná by to zklamání nebylo tak velké, kdyby první Silent Hill prostě nepatřil mezi moje oblíbené filmy, stejně tak jako Silent Hill 4: The Room mezi jednu z nejoblíbenějších her. Nevěřte traileru. Je tam všechno, co uvidíte, zbytek jsou nudné kecy. A zjištění, jestli Sean Bean tentokrát umře, nebo ne, za to utrpení nestojí.  

P.S.: Sean Bean se poslední dobou stává mojí mužskou variantou Milly Jovovich a nutí mě dívat se na neskutečný srágory, jen protože v tom hraje on. Naposledy postapo Syfy produkci s lidožravým lenochodem. Btw toho lenochoda dělali v ČR.

P.P.S.: Ještě jsem zapomněla doplnit, že hlavní hrdinka ke otřesná, nesympatická pizda, ale to už je vlastně asi jedno

Dodatek k recenzi na Assassin’s Creed 3 – aneb co se nevešlo do Re-Play

Recenze v Re-Play obsahuje podle mě všechno důležité, na druhou stranu, je pár věcí, o kterých jsem se chtěla zmínit a nevešlo se na ně místo. Přece jen, jsme 20minutový pořad a 10 minut věnovat jedné recenzi tak trochu nejde. Pokud jste tak viděli recenzi, můžete si ještě přidat tyhle informace. Pokud jste recenzi neviděli, tak za týden dám odkaz na archiv.

Ale ve zkratce, jen abyste byli v obraze – Connor je pseudomoralistickej blb, hra je zabugovaná, ale ve výsledku si drží vysoký standard u atmosféry a má neuvěřitelné množství obsahu u vedlejších misí, což byly pro mě vždycky ty dva hlavní prvky, co dělali AC tak výjimečným. Výsledek = 9/10.

A teď ve zkratce to ostatní, co se nevešlo:

- Hrdina Haytham, za kterého hrajete první tři mise, se mi tak líbil, že bych si dokázala představit pěkné DLC z Londýna. Nebo spin-off. Vůbec bych se nezlobila.

- Menu není příliš intuitivní a obzvlášť správa domu či přehled zbraní mi zabrali chvíli, než jsem pochopila, jak to autoři mysleli. V AC2 (a dál) mi to přišlo jednodušší.

- Námořní mise jsou trochu dlouhý, na to, že je celkem náročný celou tu bárku ovládat, by si to možná zasloužilo něco víc údernýho.

- Je to poprvé, co mě bavilo si číst poznámky z Animu. Výborně napsané, vtipné, zajímavý pohled na americkou občanskou válku obecně. A díky postavě britského Shauna Hastingse přináší i pohled z druhé strany

- Trochu mám podezření, že je na AC vidět rozdílný přístup. Stejně jako na začátku psali, že na tom pracovali lidé různých vyznání, tak na tom zřejmě dělali i lidé různých schopností. Některé postavy jsou napsané skvěle, jiné naopak pokulhávají.

- Stále přetrvává jeden z hlavních problémů AC – a to příšerné jednotlačítkové ovládání. Často Connor vyskočí, kam nechcete, dohopsá někam jinam… Nepříjemné především v momentě honiček, kterých není málo. Je těžké to samozřejmě vymyslet jinak, ale tak autoři na to měli dost let s tím něco udělat.

- Naprosto psycho otvírání beden s poklady! Systém vychází trochu z Falloutího otevírání zámků. Máte tak napínák, co musíte páčkou dostat do určité polohy – potud Fallout – problém je, že máte i planžetu v druhé ruce a tu musíte druhou páčkou také dostat do správné polohy. Jakmile tak máte palce každý jiným směrem, musíte začít zuřivě mačkat trigger (a stále držet palce tím správným směrem!). Když to není dost rychle, bednička se neotevře. Je to neskutečný prstolam, který obvykle skončí zoufalým nepovedeným pokusem (tedy pokud nemáte třetí ruku, co by pomohla). A neskutečnou frustrací. Upřímně jak tohle vyřeší na PC, nemám nejmenší ponětí.

- Snaha o 100% synch je jednodušší – je to rozdělené na menší úseky, takže opakování je snazší. Stejně tak je to celkem vtipně vymyšlený způsob, jak zvednout obtížnost. Je to systém jak v Cut the rope a podobných casual hříčkách. Můžete to odehrát bez plnění vedlejších úkolů a máte to snadné, naopak některé splníte a tím si to ztížíte, či jste magor a dáte všechno. Je to skvělý způsob. Na druhou stranu, jsou tu dvě věci, co mi lezly krkem. Popisy jsou často dost vágní, navíc přeložené, takže ne vždy víte, co přesně autor zamýšlel. Například v jedné misi máte za úkol se nedotknout země (můžete ovšem na stromy a kameny), v jiné misi máte stejné zadání, ale když skočíte na strom, hra vás potrestá. V druhém případě totiž nedotknout se země, znamená neseskočit z koně. Obvykle se tak snaha o 100% synch změnila v hledání toho, co vlastně autoři mysleli. Také nepotěší bugy, co mi několikrát můj synch nezapočítali a některé úplně absurdní obtížnosti u několika misí. Chybí mi jich za celou hru přesně 8. Strašně mě to štve. Musím to dát. Ale je to o nervy. Vážně. Když už 2 hodiny v kuse běžíte pořád tu samou trasu a lidi vám pořád lezou do cesty, takže neustále musíte opakovat… No, jak bych to řekla. Málem jsem dostala infarkt. Nekecám. Bolelo mě srdce a frustrace tak hrozná, že jsem myslela, že tu hru zlikviduju.

-  Checkpointy jsou v některých misích zlý. Především pokud se snažíte o 100% synch. Strašně to navyšuje obtížnost. Což není chyba, ale jak jsem zmínila, mý srdce by ocenilo častější ukládání.

- Jeden hudební motiv mi připomíná znělku ze seriálu Walking Dead! :D

- Taková drobnost, ale překvapila… Všechny interakce máte přes tlačítko B, na koně ale nasedáte přes tlačítko A. Logika věci by mi říkala, že spíše přes B – je to přeci interakce s koněm, ale co už…

- V jedné misi (jindy se mi to nestalo, tak nevím, jestli to byl bug, nebo jindy jsem si dávala větší pozor) se mi hra desynchronizovala, že jsem opustila dané území, aniž by mě upozornila. Nebyla tam klasická stěna: bacha sem nesmíš. Stejně mi ani hra neřekla: přibližte se cíli. Prostě mi to ukončila. Jen protože jsem dělala větší oblouk. Přitom to je stealth hra! To se přece počítá, no ne?!

- Koně! KONĚ! Sakra! Ty by měli utratit! Nejhorší.  Jízda v lese nejvíc trpí pochybným kolizním modelem a občas máte chuť mu dát pěstí, jako Barbar Conan ve své slavné scéně s velbloudem.