Dobře, tohle je třetí verze článku, kterou začínám. První byla moc stručná, druhá začínala svojí délkou připomínat ruské autory 19. století. Pevně doufám, že u téhle se mi to podaří nějak vybalancovat.
Jedno se ale stále nemění. A to je nadšení z Hobita. Ten film se mi neskutečně líbil. Filmová trilogie Pána Prstenů je pro mě jeden z nejlepších snímků vůbec. Můžu se na něj dívat pořád - a pořád se neokoukal. A Hobit překvapivě ve mně vyvolává ty samé pocity. Tedy s tou neokoukaností nevím a rozhodně se to chystám ještě aspoň jednou prubnout v kinech, co se ale týče atmosféry Středozemě, je to perfektní. Je to prostě návrat, jaký měl být.
No, a protože už toho mám plné zuby a chystám se přepisovat i verzi číslo 3, kašlu na to. Jdu na body, ty jsou nejsnažší :)
Pozor, obsahuje malé spoilery.
- Sám Jackson prohlásil, že Hobita natáčel úplně stejně jako Pána Prstenů. A ono to sedí. Koncept je ve výsledku stejný.
Sejde se parta, vyrazí na cestu, putuje, po cestě se jim dějí dramatické věci, protože je někdo neustále honí, staví se v Roklince, kde je nejnudnější část filmu, chtějí jít přes hory, ale bouře (která není tak obyčejná bouře) jim v tom brání, figuruje tu velký zlý skřet jako záporák pro první díl, ke konci všichni vyběhnou z hory po příšerné bitce s hromadou skřetů a myslí si, že jeden člen družiny je mrtvý, i když není, a Gandalf udělá snad jediný trik, co umí, a to zavolá orly. Ha! První díl Hobita a Pána Prstenů jsou zkrátka pořád to samé. Pro mě jako pro fanouška je to skvělá zpráva.
- Hobit je pekelně dlouhý, je naprosto šíleně, neskutečně dlouhý a ke konci jsem si už říkala, že bych brala konec. Ale neznamenalo to, že bych se nudila. Naštěstí pro mě, jsem si každičkou minutu filmu užila. Jenom bych si to možná vychutnala víc, kdyby bylo filmů 6 po standardních 1,5 hodinách.
- Hudba mě bavila. Franta Fuka si na FFFilmu stěžuje, že se neustále opakoval jeden motiv. No, jo, no. Ale ve Dvou věžích se neustále opakoval zase rohanský motiv a já s tím problém neměla. Takže ano, variaci na trpasličí žalozpěv je slyšet mockrát, ale je super, rozhodně mám v plánu poslouchat
- Neskutečně se mi líbilo, jak pěkně zpracovali ten pocit toho, když jste domácí pecivál, zajímá vás jen teplý břuch, a přesto vyrazíte na dobrodružství. Ideální motivační film pro krizi středního věku. Sice žádnou nemám, ale měla jsem sto chutí sbalit baťoh a vyrazit na cesty.
- S tím souvisí další bod: Martin Freeman je boží. Tečka.
- Holyfuckingshit! Já skoro zapomněla, jak je Nový Zéland úchvatný místo!!!
- Cate Blanchett tam byla snad jen, aby ji mohli použít na plakáty.
- Film se nese v humornějším duchu než Pán Prstenů, víc se tu vtipkuje a do toho jsou prokládána Gandalfova filozofická moudra ve stylu: “Větší kuráž než vzít život je někoho nechat žít“ a podobně. U mě to fungovalo. Trpaslíci mě bavili, humor mi sednul, smála jsem se. Chápu, že můžou být lidé, kterým to vůbec vtipné nepřijde.
- Na druhou stranu kromě veselosti je Hobit vlastně celkem temný. Pokud na to nějaký nebohý rodič vezme malé děcko, hodně štěstí u terapeuta později. Král skřetů je odporný (v dobrém slova smyslu) a Glum mě absolutně děsil. Opravdu mi z něj běhal mráz po zádech. Útok na Esgaroth působí značně depresivně, motivace trpaslíků bez domova je pak o to tíživější. Průšvih je s českým překladem. Když vám na město útočí drak Šmak, může to být sebevíc působivé, ale stejně se usmějete. A to je trochu pech. Já naštěstí viděla film s titulky, ale dabing musel být v tomhle celkem nepříjemný (když to bodalo do očí už u titulků).
- Trpaslíků je 13 – všechny představit nejde. Ale někteří vám v paměti určitě uvíznou. Třeba Thorin Pavéza (logicky jako lídr grupy), pak jsem se zamilovala do Kiliho a Filiho. Pak tam byl jeden hluchý, jeden veterán a jeden, co vypadal jak s Downovým syndromem. Zbytek trpasličí mlha.
- Film musel mít fantastický art department. Je tam miliony nádherných detailů, ať už jsou to vousové šperky trpasličího krále nebo třeba vozítko skřetího posluhovače či hnízdo Radegasta... Film je tím nabytý a těším se, až si všechno budu moct znova prostudovat.
Zkrátka než jsem šla na film, měla jsem smíšené pocity, recenze mluvily tak nějak, jako by to každý obdivoval jenom z pocty původním filmům, bez toho, aniž by to fungovalo, jako samostatný snímek. No, možná jo. Možná jsem moc velký fanoušek Pána Prstenů, abych to viděla jinak. Ale Hobit je výborné fantasy, což je naprosto unikátní věc (kromě PP a Hry o trůny není nic, na co by se pořádně dalo koukat).
Pro mě perfektně funguje, dodatečné scény mi nevadili, a ačkoliv scéna v Roklince tempo brutálně ubere a akční sekvence jsou občas zmatečně podané, obsahuje to všechno, co jsem si představovala. Je to Jacksonova Středozem, tak jak jsme ji znali. A já zatím nelituju, že je film rozdělený na tři snímky. Jestli si tohle mám ještě 2x zopakovat, jedině dobře. Na druhou stranu, plně chápu něčí nespokojenost. Může se stát. Navíc, jak už jsem říkala, nešla jsem na to s nadšením, takže někdo, kdo má vysoká očekávání, může tvrdě narazit. Za mě můžu jenom říct, že jsem ráda. Jsem neskutečně ráda, jak moc se mi to líbilo a jak moc jsem si to užila. Jo, a kdyby jednou vymysleli umělou realitu, napíchněte mě na Středozem. Je tam k*rva krasně! Dík!
